Středisková výprava Hojsova Stráž 26.-31.10.2004

…. už nased podzim do vlaků,

v kterých se čeká na nový země sluncí,

kde duše osuší ….

památeční kartička

I my jsme nasedli do vlaků, které nabraly dech s posledními paprsky končícího léta, nebo lépe s prvními poryvy větru začínajícího podzimu a unášely nás kamsi do šumavských luhů a hájů, do kraje pohádek. Vlak nás po vskutku zajímavé cestě, zúčastnění jistě tuší, vyklopil hezky pěkně po šesti hodinách v Hojsově Stráži a před námi se otevřelo pět nádherných volných dní. Nutno ještě podotknouti, že po té dlouhé cestě byly ztráty na životech minimální až zanedbatelné, leč ztráty věcné byly poněkud většího rozsahu. Našemu Vénovi totiž jaksi ,,omylem“ ulétl šátek. ,,Viď Tomáši!“ =) No nicméně prázdniny jsou před náma a tím i sladký čas kdy se může zapomenout na všechno kolem a mít pošetilou radost prostě jen z toho že jsme na světě. No nic začínám stárnout už je to pěkně sentimentální co?

Následující den nás čekala poetická procházka už méně poetičtější krajinou. Na jinak nepopiratelné kráse jí mírně ubíralo počasí, které se ukázalo jako opravdu horské a obejmulo nás svou chladnou náručí a značně vlhkou. Abychom se alespoň nepatrně zahřáli, dva prstíčky a následovně celé naše bytosti jsme přesunuli do chajdy s dokonale nepoetickým názvem Prenet. Co třeba Brčálníková chaloupka, nebo cokoliv jiného. Jen ne pro pána Prenet. No jo lidi holt ztrácejí fantazii. Měli by víc číst Pána Prstenů. Večer jsme zpívali s kytarou.

Další den nás čekala návštěva centra tohoto kraje, tedy jek někteří správně tuší, Železné rudy. Ano Železná ruda srdce kulturního dění tohoto horského kraje, tento vysněný cíl lyžařů. Jenže bohužel sníh slezl a odkryl holou a smutnou pravdu. Neboť Železná ruda je také městem plně zkomercializovaným a je tu nejen jeden restaurant na druhém, ale i velký počet zařízení s nejmenovanými službami, včetně vjetnamského obyvatelstva. Nejen že tu celkem nemáte šanci nic koupit, ale i zdejší ceny v něčem co by se svým vzhledem asi nejvíce blížilo 5ti hvězdičkové cukrárně, jsou opravdu přízračné. Holt chudý pocestný zapláče.

Ale nezoufejte, přeci jeden skrytý klad toto Bohem opuštěné a lidmi zničené místo přece má. Je jím zdejší muzeum, jež si doposud zachovalo svou důstojnost. Byť byste ho možná i přehlédli.

Na zpáteční cestě jsme svá srdce potěšili na výstavě strašidel Vítězslavy Klimtové. To bylo stejně asi to nejhezčí co jsme toho dne z kulturního hlediska viděli, protože na přírodu a počasí si opravdu stěžovat nešlo. Byla to paráda.

mrazivé. Jojo holt podzim je podzim a hory jsou hory.

Cíl dne následujícího byl docela jednoznačný – Černé a Čertovo jezero, aneb přírodní dominanta Šumavy. Po cestě se k nám připojila i jedna dominanta chlapecké části našeho střediska a tím byl Houbovka.

Z kočáru pro Míšu byl sestaven off-road a společnými silami byl vytlačen vzhůru.Tam už nás čekalo Čertovo jezero. U toho druhýho jezera stojí za zmínku snad hlavně padlý strom. No neříkejte, že nevíte co je na padlým stromě tak úžasnýho. Dá se na něm dělat spousta věcí, zvlášť když je padlý do vody. To se pak na něj dá především vylézt. A to skýtá zase mnoho možností co s těma , co jsou na onom stromě. No třeba je můžete do vody hodit, či na strom zadupete a oni spadnou sami, nebo hodíte kámen do vody co nejblíž jim a výsledek uvidíte sami. Stojí za to, mě můžete věřit, máme to vyzkoušený.

Předposlední den byl věnován výrobě větrníků, hraní lakrosu, frisbee a celopřírodní družinové hře pod vedením Čekanek. A den poslední? No jelo se domů milé děti.

Namarië Iva

A je tu další školní rok, ve kterém jistě bude hodně překvapení, ale hlavně hodně pátků a našich schůzek. Jako každý rok pojedeme na výpravu. Tentokrát to bylo o podzimních prázdninách na Hojsovu stráž. V úterý 26.10.2004 jsme se sešli na Bílé Hoře. Cesta vlakem byla dlouhá. Iva pro nás připravila kvíz. Nebylo to lehké. Přestupovali jsme v Klatovech, kde byla velká čekárna. Tam se většina skautek a světlušek nasvačila. Emka četla světluškám pohádku. Do chaty jsme se dostali asi ve 23 hodin a spát asi za půl hodiny.

Druhý den jsme šli na okruh krajinou. Bylo to únavné. K obědu jsme dostávali chleba s pomazánkou a ještě nějakou svačinu. Večerka byla v 9-10 hodin. Každý den jsme chodili na výlety jako třeba k Černému a Čertovu jezeru. Jsou moc hezká. Taky jsme byli v Železné rudě. Tam bylo sedm night clubů jedna předražená cukrárna s elegantním jménem Charlotte, kde jeden kopeček zmrzliny stál 12kč. Pak ještě super obchod N, který nebyl moc drahý a měli tam moc dobré věci. S Koko a Aničkou jsme tam nechali asi 80 Kč. Ještě jsme stihli zajít do muzea s porcelánem. Ale ne jenom s porcelánem. Také tam měli věci dřevěné. Mě zaujala umrlčí prkna. Pak už jsme chodili jen do přírody, která byla moc krásná. Poslední den jsme si balili, vyráběli větrníky a hráli hry. Cesta vlakem byla hrozná. Většinou jsme stáli. Na Bílou Horu jsme dorazili v 18,45 hodin. Čekali nás tam rodiče, kteří nás pak odvezli domů. Myslím, že o výpravě všichni vyprávěli. Tato výprava se povedla. Děkujeme za ní.

Ája

Tak tady jsme bydleli.

Tak tady jsme bydleli.

Již zmiňované krásy Železné rudy…

Již zmiňované krásy Železné rudy…

…a krásy přírody.

…a krásy přírody.

Malá svačinka nikdy neuškodí =)

Malá svačinka nikdy neuškodí =)

Smysly uchvacující zatmění měsíce.

Smysly uchvacující zatmění měsíce.

Tak toto jsme prosím my =)

Tak toto jsme prosím my =)

…asi takhle si někteří vyzkoušeli účinnost nenápadných zbraní…

…asi takhle si někteří vyzkoušeli účinnost nenápadných zbraní…

Míša pokouší gravitaci.

Míša pokouší gravitaci.

Odpočinek v podobě nenápadného rozvíjení manuální zručnosti (tím se myslí výroba větrníků).

Odpočinek v podobě nenápadného rozvíjení manuální zručnosti (tím se myslí výroba větrníků).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *