Tábor Chrášťovice 5.-18.7.2015

V údolí Mladotického potoka se nachází jedna malá krásná louka, kde letos trávily začátek prázdnin oddíly světlušek a skautek, vlčat a skautů. Do krámku a pro vodu to bylo nedaleko, na koupání by to bylo bývalo taky kousek, kdyby na začátku tábora nepřišla taková průtrž, že zabahnila potok i jezero na celou dobu tábora. Vedle táborové louky byla krásná velká louka na hry, za ní členitý les. Strojvedoucí z vlaků jezdících po železnici brzy zjistili, že v údolí je tábor, a tak vždy troubili na pozdrav. Když se jede na nové místo, člověk je vždy plný očekávání, ale i obav, jestli všechno domluvené vyjde a jestli se nevyskytnou problémy, které nejde odhalit při jednodenních návštěvách. Teď už s radostí můžu oznámit, že letošní tábor ve všem vyšel na jedničku.

Všechno samozřejmě začalo stavbou, nejdřív jen s dospělými, ale v druhé polovině týdne i se staršími dětmi. Když skauti a skautky přijeli, stála akorát jedna latrína, stany vedoucích a zásobáky s věcmi, ale do příjezdu malých dětí se stihla postavit kuchyně, všechny stany skautů, druhá latrína, umývárka, připravit stožár a špalek práce a spousta jiných drobností. Všichni makali a na růstu tábora to bylo znát!

Pak už přijely i vlčata a světlušky a mohl začít pravý tábor se vším všudy. To hlavní je samozřejmě etapovka, která se u Berušek nesla v duchu Starých pověstí českých. Děti pomáhaly spisovateli Aloisovi Jiráskovi, aby mohl pověsti psát, neb historie českých zemí byla v tu chvíli jako bílé plátno, kam bylo potřeba doplnit všechny významné historické události. Děti se vždycky přenesly do minulosti a nějak pomohly postavám z daných pověstí. Tak třeba luštily řeč pro praotce Čecha, pomáhaly Bivojovi najít kance, stavěly hradiště pro Přemysla Oráče, absolvovaly překážkovou dráhu se Šemíkem místo Horymíra, pomáhaly mistrovi Hanušovi posbírat rozsypané součástky na stavbu Orloje, účastnily se dívčí války a nakonec u Blanických rytířů získaly klíče od truhly s pokladem. Pan Jirásek to celé pozoroval a jen díky nám jsou teď jeho pověsti takové, jaké jsou 🙂

Kromě etapové hry bylo na programu samozřejmě spousta jiných aktivit. Letos se sice nedalo brouzdat a hrát si v potoce, ale pro změnu volný čas naplnily deskové hry, městečko palermo a sdílené masáže. Jinak jsme se naučily spoustu věcí, uzly, šifry, pochodové značky, nějaká nová zvířata i rostliny, zdravovědu a splnily spoustu úkolů ve stezkách. Mimo učení jsme i sportovaly – hrály jsme frisbee, míčové hry i jiné sporty, a taky jsme vyráběly – ať už květináče ubrouskovou technikou nebo dárky na náš Vánoční den. Ten se konal v sobotu a hned ráno jej zahájili Mikuláš, čert a anděl, kteří si přišli poslechnout básničky nebo písničky a za ně rozdávali pomeranče a bonbony. Během dne pak každá musela vyrobit jeden dárek pro někoho jiného. Odpoledne jsme vyráběly ozdoby na stromeček a nacvičovaly loutkové divadlo o tom, jak se slaví Vánoce v různých zemích. A večer už nás čekala štědrovečerní večeře (řízek a brambory), koledy, stromeček a rozbalování dárků. Celý den byl originální a moc pěkný, všechny jsme si moc užily to, že jsme vystoupily ze zajetých kolejí a dělaly něco, co by nás v červenci ani nenapadlo.

Abychom nebyly pořád jen v táboře, vydaly jsme se na výlet, světlušky na jednodenní a skautky na dvoudenní. První polovinu jsme šly všechny společně, nejdřív jsme kousek za táborem solidně zmokly, ale od té doby už bylo hezky a teplo, takže jsme brzy uschnuly. Cestou jsme šli kolem Střely, kde jsme se trochu namočily, i když moc teplo nebylo. Pak jsme se rozdělily, světlušky došly až do tábora na večeři a skautky pokračovaly dál, spaly někde v lese a druhý den došly do tábora, i když hezky zabloudily 🙂

I když bylo na táboře jen šest skautek a dvanáct světlušek, byla většina programu, kromě etapovky a vyrábění, oddělená. Skautky měly mezi sebou čtyři nováčky – Andrejku, Julču, Štěpánku a Verču, které během tábora splnily nováčkovskou a na konci tábora složily slib skautek. A na konci tábora byla do skautek převedena i většina ze světlušek, které od září půjdou do šesté třídy. Skautky se tedy rozrostly o Adélku, Elišku, Emu, Johanku, Julinku, Matyldu, Míšu, Sáru a Vendulku. Ze světlušek na táboře mnoho nezbylo, nicméně v Praze máme ty, co nebyly na táboře a v září očekáváme příval nováčků 🙂

Jedním z velkých táborových úkolů bylo každý den uvařit pro sedmdesátihlavý hladový dav. Využili jsme ty největší hrnce a kastroly, všechnu pracovní sílu a elán a hlavně díky Jitce bylo každý den něco dobrého a většinou i včas. Takže pokud chcete vědět, jak se zadělávají knedlíky pro 70 lidí, kolik chleba se sní k večeři nebo k snídani, či jaká je zásadní ingredience do číny, tak se klidně ptejte.

Letošní tábor byl pro nás novou zkušeností v mnoha ohledech. Byli jsme na nové louce, která byla nádherná, jednali s cizími lidmi, kteří se nám snažili ve všem vyjít vstříc a konec konců jsme tábor poprvé stavěli i se staršími dětmi, což nám ušetřilo mnoho nervů a sil. Děkujeme tedy jmenovitě Mladotickému zemědělskému družstvu v čele s panem předsedou Polcarem za zázemí, panu Václavovi Střelovi za vodu, neutuchající nápady a pomoc, obci Mladotice za dřevo, paní Evě Jánské za zásobování a všem rodičům, kteří nám pomáhají nejen při stavbě a bourání tábora, ale i během roku.

(Knedlíky se zadělávají z 8 kilo mouky a ve dvou mísách, ke kterým jsou potřeba čtyři statní muži, chlebů se sní pokaždé jinak, ale obecně mezi čtyřmi a šesti a čínu chuťově pozvedlo teprve až koření na gyros.)

Klára

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *