Jako každý tábor, ani tento by nemohl začít, kdyby se už předem nesešlo pár dobrovolníků, kteří postaví všechny stavby a vůbec louku připraví na čtvrnáctidenní nápor dětí. Letos bylo třeba opět postavit kuchyni – tentokrát o trochu lepší, než loni, aby vydržela i nějaké ty deště, které nás naštěstí loni nepotkaly. Potom jsme opravili (znovu postavili) most přes potok, protože jeden tam byl spadlý a druhý zmizel přes zimu úplně. Ještě jsme vykopali a postavili latríny, kluci si postavili stromový stan a taky bylo třeba trochu opravit boudu na věci. A v neděli, když děti jely z Prahy, tak jsme společně s některými rodiči postavili stany a zprovoznili kuchyni. Všem opět patří velký dík.
Celý tábor se nesl v duchu čarodějné školy v Půlměsíční zátoce. Světlušky už před táborem splnily přijímací „zkoušky“ a tak se všechny sešly i v novém školním roce ve škole. Bohužel ale hned druhý večer nám napadli nějací zlí černokněžníci paní ředitelku a proměnily ji v potkana, takže jsme se snažily ji vysvobodit. Nejprve jsme získaly návod, jak vůbec na to, od jednoho černokněžníka, ale musely jsme mu za to přišít knoflíky na jeho plášť. Když jsme ale návod získaly, o moc moudřejší jsme nebyly, protože jsme tomu vůbec nerozumněly. Nakonec jsme ale s pomocí paních profesorek vyluštily, že musíme vyměnit sošku potkana omotanou vílím vlasem za hrudku zlata u nějakého starce. Sošku jsme vyrobily, vílí vlas v noci úspěšně získaly a potom jsme se vydaly po stopách starce, který sice procházel táborem, ale my jsme ho neviděly. Potom jsme musely získat kořen vzácné byliny, pro který jsme musely jít tak daleko, že jsme dokonce spaly mimo tábor a vrátily se až druhý den. Kořen jsme s perem ptáka fénixe vařily za soumraku a nechaly ho pak ve svatyni, kterou jsme také musely postavit. Druhý den ráno ve svatyni místo lektvaru byl zvláštní artefakt, který jsme potřebovaly. Pak už jen stačilo sestavit kouzlo, položit artefakt k paní ředitelce a odříkat kouzlo. A druhý den se paní ředitelka vrátila a odměnila nás za naši snahu.
Během celého školního roku jsme kromě zachraňování paní ředitelky také měly normální vyučování, kdy jsme se učily základní kouzelnické dovednosti, jako třeba jak kouzlem spojit dva konce provazu, stopování čarodějů, kouzelné byliny nebo třeba vyčarování přístřešku. Jeden den jsme se také zcela nečarodějnicky učily uvařit si polívku, protože to se hodí i v normálním světě :-). Jedno odpoledne nás taky čekal kouzelnický jarmark, kdy si všechny děti ve škole mohly vydělat nějaké penízky, když ukázaly, co všechno se naučily a potom si za ně mohly nakupovat různé kouzelnické dobrůtky, jako třeba plesnivý koláč :).
Samozřejmě nesmím zapomenout na to nejdůležitější, na jídlo 🙂 Na vaření jsme se podíleli všichni, každý měl dvakrát za tábor službu, kdy v kuchyni pomáhal. Společně jsme potom všichni škrábali brambory a úplně nakonec si světlušky uvařily vlastní polívku k obědu – pěkně na ohni v kotlíku – a chutnala všem moc 🙂
Za tábor jsme taky měly dva výlety – jeden dvoudenní, kdy jsme šly pro kořen vzácné byliny. Ten byl i s noční bojovkou, když to v noci vypadalo, že bude pršet, tak jsme stavěly velký přístřešek z plachet. A kdy začalo pršet? Ráno, když jsme vstaly a přístřešek zbouraly… Ale kořen jsme získaly. Druhý výlet byl o něco civilovanější, byl totiž do cukrárny 🙂
A ještě pár fotek na závěr.
Klára