Ráno jsme se sešly na Slánské v počtu 6 světlušek a 4 dospělí, cestou k nám přistoupily ještě 2 vedoucí, takže nás nakonec bylo celých 12. Dojely jsme autobusem a metrem na Smíchov, tam jsme přestoupily na vlak a 1. třídou jsme dojely až do Berouna. Tam už na nás čekal další vláček, který nás odvezl do Nižboru.
V Nižboru jsme měly objednanou prohlídku sklárny, takže jsme se byly kouknout, jak se fouká a brousí sklo, přesněji křišťál. Potom jsme se vydaly na 6km tůru přes kopec, na kterém kdysi žili kelti. Naobědvaly jsme se u posedu, potom jsme musely ještě kousek do kopce, ale námaha se nám vyplatila – viděly jsme do širého okolí. Jenom teda z toho oppida už moc nezbylo… Cestu dolů jsme musely chvíli hledat, ale nakonec jsme ji našly. Byla to prudká cesta dolů po listí, takže nám to klouzalo, ale my jsme se statečně doklouzaly až dolů. Odtud už to byl jen kousek po rovince na nádraží.
Cestou jsme si chtěly zahrát také nějaké hry, ale protože nám to do toho kopce moc nešlo a tlačil nás čas, tak jsme raději dělaly jen malé pauzy, aby nám neujel vlak. Vlak neujel a hry si zahrajeme příště 🙂
Klára
U Berounky byla mlha
Cestovaly jsme první třídou
i přes nelibost paní průvodčí 🙂
Před sklárnou
Vystavené výrobky
Pan brusič při práci
Mísy
Foukání skla
Za sluníčka vyrážíme z města ven
Oběd na kopci pod posedem
Vrcholové foto (ale ne na vrcholu)
Na vrcholu
Schovaná cesta lesem
Pauza na pití
Sklárna
Na nádraží
Stačilo nám jedno kupé 🙂