Tábor – Pampelišková louka 2004 17.7.-1.8.2004

Tři prsteny pro krále elfů pod nebem,

Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene,

Devět mužům: každý k smrti odsouzen,

Jeden pro temného pána,

jenž dlí na trůně v zemi Mordor,

kde se snoubí šero se šerem.

Jeden prsten vládne všem,

Jeden jim všem káže,

Jeden všechny přivede,

do temnoty sváže,

v zemi Mordor,

kde se snoubí šero se šerem.

Valanya 17.7.Sobota

Tábor jsme zahájily poměrně úspěšně. Vlastně už od čtvrtka se na tábořišti objevovali různí lidé za účelem stavby rozmanitých věcí. Takže když v sobotu odpoledne přijely skautky a světlušky vlakem byla už dávno vyložená avie a téměř postavený tábor. S elánem a chutí do práce jsme po technickém doladění stanů šly na dřevo. Skautky během dne dostaly pozvánky na oslavu Bilbových 111. narozenin.

Ëarenya 18.7.Neděle

Heslo: Ukazuj lidem veselou tvář, neboť oni se musejí na ni dívat. (indické přísloví)

Ráno byl budíček ,,Hobitínem“, neboli melodií Hobitína reprodukovanou flétnou Ireny. Káťa vytáhla holky na velmi akční rozcvičku. Dopolední program byl zaplněn výrobou podlážek a ohniště. Během dopoledne se holkám na nástěnce objevila šifra, jejíž náplní byly informace o Kraji. Odpoledne jsme se šly koupat. Po večeři jsme trávily po různu volno. My hlavně přípravou etapovky. Po nástupu jsme se přesunuly za potok a vyzdobily místo konání oslavy. Kolem půl jedenácté, kdy klid vyrušili pouze na krátko vzdálení, leč nezvaní hosté (o jak je to prosté…) No nic. Jsme se přesunuly za potok, převlékly do šatů a smluveným znamením se dorozumívaly. Anča jakožto elfská průvodkyně dovedla skautky úspěšně na místo. Bilbo (Káťa) je přivítala a nakonec jsme se představily i my ostatní. Následovalo velmi temné povídání o nastálé hrozbě v podobě Prstenu moci a Bilbův proslov, po kterém se Prsten moci objevil. Tímto se hobití rodiny vydaly na cestu…..

Zapsala Elenwin dcera Elrosova


  • První táborový nástup

  • první část etapové hry – Bilbův proslov k hobitům

  • seznámení s průvodci: zleva elfka Elwing (Irena), Nienor (Anča), Elenwin (Iva), hobitka Elanor (Káťa) a za lidi Arien (Klára)

Elenya 19.7.Pondělí

Heslo dne: Moudrý je ten, kdo z každého dne života udělá něco zvláštního. (Arthur Lassen)

Dnešní den začal jako obvykle rozcvičkou. Jenže kapku neobvyklou rozcvičkou: Anča: ,,Takže, Vrtule, řekni číslo.“ Vrtule: ,,Sedm.“ Anča: ,,Jedna, dve, tři, čtyři, pět, šest, sedm, tak, rozcvičku má Sandra.“ Po nástupu šly skautky dělat sušáky na mokré prádlo a my (A+I+I+K+K) jsme šly dělat bránu. Práce nás zřejmě velice vysílila, neboť chlupaté chleby k svačině byly móóóc dobré a vedoucí je ani nestačily přidělávat. Po svačině skautky uklízely dřevník. Sice jim to moc nešlo, ale když potom neočekávaně přišel lesník, tak nás pochválil, jaký tady máme pořádek 🙂 Potom přišly na řadu slíbené hry – Letadla v mlze a Praskání balónků přivázaných u nohou. Pak byl oběd a pak polední klid. A protože si skautky stěžovaly, že se neděje nic akčního, vymyslely jsme další ,,akční“ hry. Při provětrávání oblečení holky vylpadaly jako koule, protože třeba taková Vrtule na sobě měla 38 vrstev! Následně jsme jim obodovaly pořádek ve stanech (na škále od -5 do +10 bylo minimum -5 – Vrtule, Anička, Dima a maximum 8 – Mája). Další hra byla taky akční: nošení ešusu na břiše při pochodu a la rak jako štafeta. Pak světlušky odešly na borůvky a skautky si začaly malovat hrníčky. Některé se jim fakt povedly 🙂 Před večeří jsme já, Irena a Iva navštívily skautky jako průvodci a řekly jsme jim, že mají přijít o půl osmé do hostince U Skákavého poníka. Po večeři musela Elwing hodněkrát pískat melodii a Elanor lítala jek střeštěnej hobit po lese šílenou rychlostí, než se nám je podařilo přilákat. Hobití rodiny se nám představily a pak si začaly stavět přístřešky z celt. Ještě jsme se vrátily na nástup a pak už jsme v pláštích a s karimatkama a spacákama odešly k našim příbytkům. Tam jsme zpívaly při kytaře spoustu písniček a rozhodly jsme se některé z nich skautky naučit. Pak nám Elenwin na dobrou noc přečetla povídku o prstenech moci a o Sauronovi. Hobití rodinky šly spát do přístřešků a já s Nienor do stanu. Dobrou noc

zapsala Arien, dcera Aronova

Hobiti při stavbě přístřešků u Skákavého poníka.


Hobiti při stavbě přístřešků u Skákavého poníka.

Anarya 20.7.Úterý

Heslo dne: Radostná mysl je pro člověka okénkem do věčného štěstí. (Ludwig Reiners)

Úterý začalo pro většinu hobitů probuzením u Skákavého poníka. Já jsem spolu s Nienor a Arien spala v Hobitíně protože jsem měla v noci hlídku a nechtělo se mi chodit ke Skákavému poníku, a tak jsem si přivstala a šla zahrát budíček di našeho ,,celtového městečka“. Dnes měla pod vedením rozcvičku Iva alias Elenwin, která jako náplň určila odnesení spacáků do Hobitína. Po snídani jsme se rozdělily na dvě skupinky – jedna odešla spolu s Ivou a Káťou kamsi dělat zdravovědu a my s Klárou a Ančou jsme sebraly celtu, krabici obvazů, chytré knížky a naši družinku a odešly na louku provozovat totéž. Poté co jsme dostaly instruktáž o umělém dýchání, srdeční masáži, zastavování krvácení a přivazování nohou a rukou ke kusům klacků, svolali nás na svačinu – dostaly jsme jogurt, jednu buchtičku bez šody od včerejška a rohlík. Po svačině jsme si vzaly hrníčky a – stejně jako světlušky předešlého dne – jsme se odebraly do lesa na borůvky. Někteří měli to štěstí že narazili na ,,plodné borůvčí“ a nasbírali i víc než hrníček (motivace byla veliká – za každý další hrnek knedlík navíc! :-))

K obědu byla rajská, a poté poté co jsme se nacpaly k prasknutí, potřebný odpolední klid.

Odpoledne, pro teploty trhající rekordy, jsme se šly koupat. Teda většina našich hobitů, já s Nienor a Arien a Dimou jsme zůstaly v Hobitíně. Zatímco oni se koupali v rybníce, my jsme použily čistou vodu a ,,sprchový kout“ 🙂 Sotva jsme se umyly a myslely si že si někam lehneme a nebudeme nic dělat, dopekla se druhá várka móc dobrých houstiček k svačině, a já s Ančou jsme je musely donést ostatním k rybníku. Nějakou dobu po našem příchodu zpátky do tábora byla vytoužená večeře – za naše utrpení při sbírání borůvek (a v některých případech i hub) jsme byly odměněny uplně uplně strašně dobrými knedlíky s tvarohem 🙂

Když se začalo stmívat odešlo ,,nás všech pět“ připravit dnešní etapu, Větrov. Elenwin, Elanor, Nienor a Arien si oblékly černá trička s Prstenem, černé kalhoty a pláště, namazaly si obličeje černou barvou (ještě že jsem nemusela taky) až byly k nerozeznání od nazgülů. Popravdě řečeno byly dost strašidelné. Mým úkolem bylo potom dojít pro naše hobítky do Hobitína, odvést je do lesa a vysvětlit co je jejich úkolem. Byli totiž rozdělení do čtyř skupin podle jejich hobitích rodin (Bulíci, Brandorádi, Kšandičkové, Troubilové) a v těch měly odnášet z lesa svíčky. Na určitém území byly totiž rozestavěné čajovky představující ohně na Větrově, mezi kterými poletovali nazgülové vydávající smrtonosné skřeky (až v žilách tuhla krev) a zhasínající svíčky svými hábity, lépe řečeno už jen svojí přítomností… Po spočítání svíček, které se podařilo hobitům donést hořící na určité místečko, jsme se zase vrítili do Hobitína. Arien, Nienor, Elanor a Elenwin si ještě hodně dlouho smývaly z obličeje černou barvu. Ale aspoň to stálo za to 🙂 Tou dobou už za lesem začínala dunět zem hřměním, ,,bouřka se blížila bleskovým tempem…“ Sotva jsme stihly zalézt do spacáků, začal slejvák. Já jsem měla štěstí na nepromokavý stan, ale třeba Nienor a Arien do stanu doslova pršelo, a tak musely v tom největším kapkobití ještě natahovat celtu. Nakonec jsme ale všichni spokojeně usli 🙂

zapsala Elwing, dcera Earendilova


  • Vždy a všudypřítomné jídlo.

  • Ohně na Větrově.

  • Strach nahánějící nazgülové (aspoň po tmě a na živo).

Isylia 21.7.Středa

Heslo dne: O hodnotě člověka nerozhoduje co zná, nýbrž co koná. (Johann Gottlieb Fichte)

Ráno jsme začaly jako vždycky rozcvičkou, snídaní a nástupem. Po nástupu jsme se sešly v kuchyni a na Mirčino přání jsme si, stejně jako včera světlušky, nakreslily panenky na které si budou skautky označovat místa, kde měly klíšťata.

To jsme stihly s větším či menším úspěchem do svačiny a po svačině jsme se vydaly na menší nákup do Chlumu. Cesta tam nám, nejspíš proto, že je do kopce, trvala nepřirozeně dlouho, takže jsme k obchodu dorazily přesně v 11,05. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ovšem zavírací doba nebyla 11,00. Měla jsme ale víc štěstí než rozumu, protože paní prodavačka zrovna obsluhovala náročnou zákaznici, s kterou musela živě konverzovat, takže jsme se jí nacpaly do krámu dřív než ho stihla zamknout.

Myslím ale, že to pro ni bylo spíš štěstí, protože skautky si všechny aktivně stouply do fronty a začaly skupovat zboží ze všech regálů. Já jsem si zapojila telefon do nabíječky ve víře, že než si holky nakoupí stihne se aspoň trochu dobít. Bohužel paní prodavačce obsluhování 21 lidí moc času nezabralo, takže mám mobil pořád vybitý.

Po utracení poloviny kapesného skautky uznaly, že nakupování už bylo dost a vydaly se do tábora.
K obědu bylo skvělé kuře s bramborem a kuřecí vývar a po obědě dlouhý polední klid abychom si odpočinuly před děláním dřeva na zahajovací táborový oheň, který bude večer.

Příprava byla totiž dnes na nás, proto jsme odpoledne musely nařezat dřevo na hranici i na přiložení, okolo ohniště odělat ,,pseudolavičky“ (=2 klády za sebou) a přichystat louče na zapalování.

Tohle všechno nám zabralo skoro celé odpoledne, taky proto, že skautky se neuvěřitelně flákaly, takže jsme na to byly prakticky jenom čtyři.

Když už jsme nebyly schopné se na otrávené obličeje kolem sebe dívat poslaly jsme Kláru s Ivou ať je utahaj na celomotorických ((je možné, že právě v tomto slově se při opisování z kroniky stala chyba)) testech a různém posilování.

Když ((???)) unavené vrátily byl večer, nástup a potom i nástup k ohni. Já, Klára, Káťa a Iva jsme zapalovaly oheň a dokonce jsme ani nezapoměly co říct. Následoval klasický táborákový program – scénky a písničky. V 11 večer jsme si zazpívaly večerku a pomalu se odebíraly do spacáků

Nienor, dcera Finrodova


  • Slavnostní zapálení ohně.

  • Hudební podbarvení večera v podání Ivy a Káti.

Alduya 22.7.Čtvrtek

Heslo dne: Kdo hledá pravdu, nemůže ztratit směr. (Máhátma Ghándí)

Díky včerejšímu táboráku jsme měly posunutý budíček na osm hodin. Po snídani a nástupu jsme se vrhly na vyrábění z keramiky. Naším cílem bylo vytvořit cinkátka, tzn. placku s dírkami po obvodu, z ní zavěsit provázky a na ně připevnit menší předměty různých tvarů, které ve výsledku vydávají cinkavé zvuky. Klára s Ančou ((poznámka zanašeče do počítače – proč mám pocit že jsem tam byla já (Irena) a Ančou?…)) mezitím připravovaly v okolí tábora odpolední etapu – cestu do Roklinky. Po obědě a poledním klidu jsme musely dojít na dřevo. Jak jsme posléze zjistily, jediným hnacím motorem našich skautek je jeden bonbón za pět osekaných soušek. Tímto způsobem jsme měly dřevo hotové poměrně rychle, a tak jsme se mohly pustit do realizace cesty do Roklinky. Úkolem hobitích rodin bylo projít trasu lesem, kde plnily úkoly napsané runami. Elwing ((ne, tak Arien)) je vypravovala z tábora a já, Iva, Anča a Irena jsme číhaly schované podél cesty jako nazgülové a naším úkolem bylo (nečekaně) přepadnout procházející rodiny a brát jim životy. Poměrně nás překvapilo, jak si jednotlivé rodiny poradily s přenosem raněného. Mirka výstižně poznamenala, že kdyby měl ten raněný opravdu zlomenou nohu, tak by transport nepřežil. Putování se nám trochu protáhlo, proto jsme večeřely ,,roztroušeně“ a když dojedl poslední hladovec, písklo se na nástup a po nástupu už jen osobní volno. Večer jsme s Ivou ještě naplánovaly trasu našeho jednodenního výletu a šla jsme spát.

sepsala Elanor, dcera Eressea


  • Zasvěcení hobitů do další etapy.

  • Copak to jen bude…?

  • Cinkátka v plné kráse.

Menelya 23.7.Pátek

Heslo dne: Podívej se do krásné přírody a uklidníš svou mysl. (Ludwig van Beethoven)

Na ranním nástupu se Klára rozhodla splnit nejtěžší ze Tří orlích per. Leč ukázalo se, že má slova co zde píši jsou pravdivá. Je to zapeklité orlí pero a Klára se kvůli mému dotazu neopatrně prořekla. Ale pro netrpělivé, Klára to pero nakonec má. Dopoledne jsme věnovaly malování hracích kartiček a odborkám. Odpoledne jsme šly poctít svou přítomností javornické koupaliště. Dívčí společnosti tady bylo značně třeba, neboť se tu všeho všudy koupalo čtrnáct mladých vesničanů opačného pohlaví a pouze jedna dívka.

Pak se den notně nachýlil ke svému konci a nastala noc. A všichni spali a spali a dobře se jim spalo. Až na to že je asi v 22:45 přišly vzbudit Elenwin, Nienor a Elwing. Došly k brodu a po jednom, aby nebyli objeveni skřety se vydali projít morijskou branou. Stala se však hrozná věc. Čtyři hobiti byli zajati a tak se výprava zůžila o čtyři životy. Elenwin byla průvodce vepředu s loučí a na konci Nienor. Po chvíli se výprava dostala nad propast, podél které vedla jen úzká cesta a lanové zábradlí. A tak se hobiti opět po jednom vydali na nebezpečnou cestu. Malou zastávkou v morijských dolech byl náhrobek bývalého pána Morie – Balina.

Zde jsme zapálily svíčky a věnovaly tichou vzpomínku našemu drahému zesnulému a pak nás pohltila tma a nikdo neviděl ani centimetr před sebe. Ale na konci každého tunelu je světlo a i my jsme vyšly z temnoty. Poté co jsme prohlédly spatřily naše čtyři zajatce. Vysvobodit jsme je mohly jediným způsobem. Mysely jsme přejít přes chatrný kamenný most, ale abychom ho nezatěžovaly víc než je nutné, hobiti jej museli přejít po svých vlastních tělech. Ale život není lehký a po přechodu Khäzad-düm nás čekal závěrečný pochod temnotou.

…..a pak jsme uviděly světlo.

……všichni a živí jsme prošli temnotou Morie.

Elenwin dcera Elrosova

Sobota 24. července 2004

Návštěva oldskautů v zastoupení 3. odd. dívčí Bílá Hora + 10. vodní odd. chlapců.
Přijeli jsme tradičně k našim milým skautkám a světluškám. Obdivujeme oba krásné táborové kruhy s nádhernými branami a vzorný pořádek ve společenském stanu, kde děvčata vyrábějí lampiony na večerní slavnost. Sedíme v jídelně po výborném obědě a kafíčku s chutným koláčem – mňam! Právě plánujeme že přijedeme příští rok a také si tu pár dnů zatáboříme, jestli nám to středisková rada povolí. Těšíme se opět nashledanou.

(zde následuje osm podpisů
bohužel není v mých silách je pro jejich originalitu všechny rozluštit)

Lampiónky, zatím čekající na zářivou etapu svého života.


Lampiónky, zatím čekající na zářivou etapu svého života.

Valanya 24.7.Sobota

heslo: Nejkratší cesta mezi lidmi je úsměv. (Henri Sekal)

Dnešní den byl ve znamení návštěv. Při nástupu jsem začala podruhé mlčet a nakonec jsem to vydržela celých 24 hodin.Po nástupu přijeli první oldskauti a skautky šly vyrábět lampionky do naší etapovky. Některé lampionky jsou fakt úžasné, jiné méně, ale všechny byly pochváleny oldskauty, kteří se postupně celé dopoledne sjížděli. K obědu Petra uvařila moc dobré vepřo-knedlo-zelo.Při poledňáku začalo pršet, a tak si i oldskauti vyzkoušeli v praxi odvodňování kuchyně. Po poledňáku jsme měly další část etapovky speciálně pro oldskauty – převlékly jsme se do kostýmú a při Elenwinině čtení o Lórienu kreslili naši hobiti buď představu Galadriel nebo zatím nejlepší zážitek z etapovky. Po svačině jsme se vydaly na obhlídku okolí – došly jsme do Pekla, pak jsme vylezly do prudkého kopce na cestu a přes mnohá borůvčí jsme přišly do tábora akorát na večeři. Pak přijela Bára s Eliškou a vyprávěly nám své zážitky z dosavadních práydnin. Po nástupu jsme ještě chvíli karbanily a já jsem pak šla spát se skautkama. Po večerce pak Nienor, Elenwin, Elanor, Elwing, Markéta, Bára a Eliška připravily další etapu – Lórien. Hobiti šli za zvuků bubínku a trianglu po jednom po lampiónech až k paní Galadriel v podání Markéty, která jim dala lórienské lístky. A jelikož toho víc nevím, tak toho ani víc nenapíšu.

Zapsala Arien, dcera Áronova

Lórien

Když toho Arien o Lórienu moc neví, nezbyde mi než podat informace za ni.
Jako osvětlení a světelné efekty nám posloužily lampiónky, které jsme dopoledne vyráběly, ostatně taky s tímto účelem. Rozsvítily jsme je a rozvěšely různě po stromech, takže vypadaly vážně úplně pohádkově. Na konci byla větší hustota lampiónků a pár záclon, uprostřed kterých stála Galadriel Markéta. Byla zabalená v další zácloně a vážně jí to slušelo. V ruce měla krabičku plnou lórienských lístků, které dávala hobitům co se prokousali větvemi a jehličím a došli až k ní. Když bylo všechno připraveno a Anča, Eliška, Bára a Káťa se schovaly různě v lese s hudebními nástroji typu tamburína, triangl a dřívka, mohla Elenwin dojít do Hobitína pro první, tou dobou už spící, hobity. Ti se vydali na cestu a podle odvahy a strachu o svůj život různým tempem dorazili ke Galadriel. Ta jim dala lórienské lístky a řekla pár slov k jejich předešlé a nadcházející pouti Středozemí, a poslala je dál. Tam jsem stála schovaná já zabalená do hábitu a podle toho jak se bály jsem je ještě vystrašila nebo utišila a odvedla kousek dál, kde se shromažďovali všichni hobiti. Nakonec jsme je zase poslali zpátky do Hobitína a oni rádi a rychle usnuli. My po zhašení lampiónků taky 🙂

zapsala Elwing, dcera Earendilova

Tajuplná paní Galadriel.

Neděle 25.7.04

Totální rozebrání tábora okolo 2. hodiny ranní, kdy vůbec nikdo nehlídá. Špalek práce obalený toaleťákem, latrina natřená rtěnkou, plakáty kulturistů v kuchyni a na umývárce, smajlíci na ubrusech a na kamnech, chleby i housky visící nad brodem, síť omotaná okolo brány, ale čekanky vše uvedly do původního stavu a drze tvrdily, že žádný přepad nebyl. Příště rozebereme tábor zas!

S pozdravem Kuduk, Šnek, Lukáš , Pavel, Matěj, Dědula

Ëarenya 25.7.Neděle

Heslo: Lékařem od přírody je ten, kdo umí ostatní rozveselit. (Démokritos)

Tak jako byla sobota oficiálně návštěvním dnem, byla neděle neoficiálně taky. Ráno jsme místo příjemného budíčku (teda aspoň doufám že je příjemný) slyšeli ,,BUDÍČÉÉK!!!!“ v podání Kuduka, který se potom s Lukášem, Pavlem a Šnekem chopil rozcvičky. Donutili naše nebohé skautky včetně Ivy a Káťy (já s Klárou jsme fotily :-)) dělat kotrmelce v mokré trávě a pak nás protáhli nejhustším lesem. Nad táborem jsme objevili právě vstávajícího Nea. Kuduk nám dovolil udělat mu co chceme, ale protože má Neo hodné sestry, nemusí mít doživotní trauma. Když jsme se vrátili do tábora, potkali jsme ještě Matěje.

Na nástupu Klára slavnostně domlčela, vydala chraplavé hurá (ono taky 24 hodin neříct vůbec nic, to bych se nezmohla ani na to), a začala hladovět.

Hned po nástupu jsme udělali veliké focení všude a ve všem – v krojích před bránou a v lese, v kostýmech v lese a před bránou… Kluci byli mezitím donuceni řezat dříví. Potom se uchýlili část do lesa, část do stínu dubu, a věnovali se odpočinku (co jen na tom svém táboře po nocích dělali…?) My jsme po svačině hrály lakros, teda lépe řečeno skautky se pokoušely naučit lakros, ale úspěšnost teda nebyla moc viditelná.

K obědu byla kulajda a rajská s plněným paprikovým luskem, jako vždy výborné, a tak se nám po obědě nechtělo vůbec nic dělat. Návštěva byla ovšem nucena prozměnu spravovat silnici, a tak jsme jim pomáhaly nocit kamení.

Po konci poledního ,,klidu“ nás bratři skauti opustili a z našeho tábora se stal zase ryze dívčí. Ale ne na dlouho 🙂 Abych nepředbíhala – odpoledne jsme bytikovaly, vyzkoušely různé techniky jako sypání, vázání, sypání, sypání… a potom jsme ještě hrály na kytaru a zpívaly.

Jitka se mezitím vrátila z procházky po lese s tím, že asi viděla naše dva bratry, načež Čekanky se večer vydaly do lesa a tam potkaly Vojtu a Vénu jak si uprostřed lesa dělají ohýnek. Časem jsme se dozvěděly že si chtěli ohřát večeři…

Při nástupu je Bára s Eliškou dovedly do kuchyně. Večer jsme s nimi pak ještě hodně dlouho kecali, ale už jsme toho ponocování měli taky všichni dost a tak jsme se postupně odebrali do stanů a kluci před kamna.

Elwing, dcera Ëarendilova


  • Focení například v krojích před bránou…

  • …a v kostýmech v lese.

Elenya 26.7.Pondělí

– svátek má Anna 🙂

Heslo dne: Musím usilovat o světlo které je ve mně.

Probudily jsme se jako vždycky v půl sedmé Ireniným budíčkem. Následovala obvyklá snídaně a nástup a neobvyklé bodování ve formě leteckého dne. Role ,,těch zlých“, které vyhazovaly předměty ze stanů rychlostí zvuku se chopily Káťa s Ivou a k nim se velmi ochotně přidala naše pánská návštěva čili Vojta s Vénou.

Potom, co si skautky posbíraly svoje věci a znovu umyly ešusy a pověsily ručníky, přišla další etapa hry. Na ředě byly zrovna mrtvé močály takže jsme použily hru, kterou nám poradili naši bratři a která se původně jmenuje Pyramidy, v našem podání Svatyně. Skautkám to moc šlo, až sme se divily a Mrtvé močály skutečně zmapovaly hezky.

Když se všechny skupinky úspěšně vrátily do tábora, zbývala už jenom chvíle do oběda, takže sme si na chvíli sedly pod dub a povídaly si. Následoval výborný oběd – kulajda a meruňkové knedlíky s tvarohem.

Po poledňáku jsme hrály hru na kouzla. Hrála se po jednotlivcích, kteří sestavovali skupinky podle čísel, která měli přidělena a která byla na kouzla třeba. Potom se museli naučit různé sestavy aby získaly kouzla, za která získávaly body. Aby to neměly moc jednoduché, honili je při tom enti v podání Vény, Vojty, Ivy, Káti a Ireny. Hra měla poměrně úspěch, takže potom už jsme nic nevymýšlely a jenom batikovaly. Batikovaly jsme na červenou a taky sypanou batiku.

Během odpoledne přijel na návštěvu i Vosa, takže v našem ryze dívčím táboře byly najednou 3 osoby mužského pohlaví, takže sme mohly chodit na latrýnu 🙂 ((předtím nám byla latrína, od doby, kdy bylo zjevné, že skautek a světlušek je moc a díra je malá, zapovězena, takže jsme si prostě užívaly chvíli kdy se mohlo i na malou na latrínu))

Po večeři a po nástupu jsme ještě chvíli hráli karty, a to nás tak unavilo, že jsme šli poměrně brzo spát. Dobrou noc 🙂

Nienor, dcera Finrodova

Anarya 27.7.Úterý

Heslo dne: Když věříme ve svou sílu, stáváme se denně silnějšími.


  • Každý relaxuje jinak… 🙂

  • Každý relaxuje jinak… 🙂

Isilya 28.7.Středa

Heslo dne: Všechno životaschopné musí růst ve větru a dešti.

Alduya 29.7.Čtvrtek

Heslo dne: Život nestačí, patří k němu sluneční svit, svoboda a malá květina.

Dopedne a téměř každá volná chvíle je věnována plnění nováčkajdy. S Irenou připravujeme předposlední úsek etapovky, která čeká na odpoledne na holky. Rodinky hobitů byly postaveny před opravdu velmi složitý úkol. Odvedeni byli do doupěte Oduly, kde ze všech koutů vedly pavoučí sítě. Musely najít to správné vlákno a po něm se dostat až k Odule, kde ji měli uštědřit pořádnou ránu. Jak už to tak bává v jeskyních je většinou pekelná tma. Tak i naši hobiti byli oslepeni tmou (šátkem).

Odpoledne se uskutečnila exkluzivní soutěž Tábor hedá Superstar, které od samého počátku s přehledem vévodila Jeskyňka s písní od Kabátů.

Večer už byla znát první předzvěst končícího tábora – poslední táborový oheň – světluščí. Bylo při něm předvedeno premiérově a asi taky naposled jedinečné vystoupení původního českého muzikálu na motivy z knihy J. R. R. Tolkiena a filmu P. Jacksona – Pán Prstenů


  • Tábor hledá Superstar – porota (jak jste jistě všichni poznali :-))

  • Tábor hledá Superstar – porota (jak jste jistě všichni poznali :-))

  • Tábor hledá Superstar – porota (jak jste jistě všichni poznali :-))

Menelya 30.7.Pátek

Heslo dne: Sluneční svit je nádherný, déšť osvěžuje, vítr posiluje, sníh rozveseluje. Žádné počasí není špatné, existují pouze stavy počasí dobrého. (John Ruskin)

Tak tohle bude asi super krátký zápis. Celý den jsme se snažily ze skautek dostat odpovědi na otázky z nováčkajdy. Celkem úspěšně. Večer byl ale důležitý většina našich skautek slibovala. Bylo to moc pěkný, jen ten slibový ohýnek nás pořádně rozplakal.

Valanya 31.7.Sobota

Heslo dne: Když se ti zdá všední den chudý, nestěžuj si na něj – stěžuj si na to, že nejsi dost silný abys vyvolal jeho bohatství.

Ano a s koncem tábora se zkracují i zápisy. Jednoduše bourání úplně všeho. Večer jsme ale pod Naším stromem spaly jen my s Káťou, ostatní zahnal strach z deště do stanu. Ale stálo to za to.

Ëarenya 1.8.Neděle

Asi by se sem hodilo něco děsně chytrýho. Ale nějak mě nic nenapadá. Bylo to moc pěkný, ale krátký. Snad je to tak lepší. Takže za rok ahoj.

A ještě jedna velmi důležitá věc. Prsten moci byl nakonec přeci jen zničen v hoře osudu. Hobiti se mohli spokojeně vrátit do svých domovů a elfové odplout na Západ.

Namarië

s laskavým svolením sester elfek dopsala Elenwin dcera Elrosova


  • Poslední budíček…

  • Poslední budíček…

  • …a rozloučení.

Zpívejte, lidé věže Anor,

vždyť Sauronova říše navždy padla

a Temná věž je svržena.

Zpívejte, radujte se, lidé Strážní věže,

vaše stráž marná nebyla

a Černá brána v troskách leží

a prošel jí váš král.

Je vítěz.

Zpívejte, těště se, všechny západu děti,

váš král zas přijde, přichází,

a bude bydlet mezi vámi

po všechny dny vašich životů.

Strom, který uschl, obnoví se,

vysoko jej sám zasadí

a městu bude požehnáno.

Zpívejte, všichni lidé!

A! Elbereth Gilthoniel!

Silivren penna míriel

o menel agal elenath

Gilthoniel, A! Elbereth

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *