Výprava do okolí Dubé 16.-18.6.2006

Tak tahle výprava začala dřív než 16.6. Nápad jet se skautkami pod celty existovat už déle, ale nebyly celty… Takže jsme nakonec přemluvily bratry, aby nám ty svoje půjčili. Následovalo rozdělování společných zásob, kotlíků a celt, pak „odhlášení“ pár skautek, což znamenalo další čachry s celtama a pak už konečně odjezd.

Bylo hrozný vedro a dusno, v autobuse jsme celou dobu stály… Ideální 🙂 Jen co jsme vystoupily v Dubé a zjistily, že cukrárna už má zavřeno (no co to je, tohle, zavírat už v pět…), začalo pršet. Bouřka se kolem nás honila ještě notnou chvíli, dokonce padaly i kroupy a nakonec se nám ukázala duha. mezitím se po Dubé asi rozneslo, že je na náměstní nějaká atrakce, takže nás brzy okukovalo spousta lidí, a to i za deště..

Když přestalo pršet, vyrazily jsme směrem Ivina chalupa a dál na kopec, aby jsme se mohly někde utábořit. Iva nás zavedla na krásnou pískovcovou lavici, postavily jsme si naprosto luxusní přístřešky, povečeřely něco ze svých zásob a šly spát.

V noci byla pořádná bouřka, v těch skalách se to fakt výborně rozléhalo… ráno jsme se probudily do mokra, to ovšem Ivě nezabránilo rozdělat oheň na čaj. po snídani jsme sbalily všechny věci a vydaly se na cestu krásným údolím a pak do kopce až do Dražejova, kdy jsme od hodných lidí dostaly vodu. Kousek od oné vesničky jsme si uvařily tři kotlíky těstovin. Tak jsme si trochu tajně s Ivou, Ančou a Jitkou říkaly, že když jsou tři skautky na jeden kotlík, že nám musí taky stačit jen jeden a dojíme zbytek po holkách. Jenže holky to snědly do poslední vrtule, tak jsme toho nakonec měly nejmíň.

Po krátkém odpočinku jsme sbalily sušící se celty a vyrazily na cestu. nakonec jsme se utábořily kousek od Nedvězí, kde jsme ještě ten večer použily místní studánku s kojeneckou vodou, která byla mimochodem moc dobrá… 🙂 večer po hrachovce jsme chvilku zpívaly a pak jsme šly spinkat. Ráno nás probudil místní pán, který našel toaletní taštičku, kterou Koko ztratila a přinesl nám ji. Moc hodný pán. Sbalily jsme se a znovu navštívily studánku, tentokrát už cestou. Dále jsme pokračovaly na vyhlídku nad Nedvězím, pak jsme s vidinou cukrárny lehce zabloudily, ale fakt jen lehce, ani jsme toho neušly o moc víc.. 🙂

Tak nějak jsme to doklepaly až zpět do Dubé, ale ten poslední kilometr po silnici, do kopce a za sluníčka, to už by jsme asi bez cukrárny nezvládly. Nakonec musím říct, že v Dubé mají nejlepší smetanovou zmrzlinu na světě a skvělou paní cukrářku. Cesta domů byla v pohodě, dokonce jsme stihly dřívější autobus a asi v šest večer jsme dorazily domů.

Ještě k příslovím použitým na této výpravě: Nejprve jsme táhly za jeden provaz, to když jsme stavěly přístřešky. Pak jsme taky křtily ohněm náš nový kotlík, nosily dříví do lesa, když jsme si ho nachystaly moc a zbylo nám a úplně poslední, konec dobrý, všechno dobré 🙂

Klára

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *